Jak hodnotíš poslední utkání s Petřkovicemi?

Do zápasu jsme vstoupili celkem dobře, vytvořili jsme si nějaké nadějné příležitosti, které jsme bohužel nedotáhli až do konce plus jednu stoprocentní šanci. Soupeř takovou šanci neměl. Druha půlka byla celkově vyrovnaná bez větších příležitosti na jedné či druhé straně. Bohužel domácím vyšla jedna standardka, kde jsme si sami smolně srazili balon do vlastní brány. Po zbytek zápasu jsme se snažili alespoň vyrovnat, bohužel momentálně se trochu hledáme v ofenzivě. Nejsme nebezpeční.

Co zatím říkáš na výsledky a hru týmu?

Asi všichni jsme čekali, že těch bodů bude více hlavně po té, když jsme 1. kolo vyhráli v Uničově. Bohužel se tak nestalo, ale těch zápasu je ještě hodně a věřím, že uděláme nějakou sérii, abychom se posunuli tabulkou zase vzhůru.

Jak jsi spokojen se svými výkony?

Byly lepší i horší zápasy, je na čem pracovat.

Diváky nadchl tvůj gól nůžkami proti Zlínu B, trénuješ to nějak v tréninku? Dal si někdy už podobný gól?

Jsem za ten gól rad. Jednak pomohl týmu k vítězství, ale konečně mi to tam padlo i v zápase. Na tréninku mi to vychází celkem často, krásný fotbalový moment.

Do Velmezu si přišel v roce 2014, už v klubu působíš šest let, na jaké momenty nejraději vzpomínáš?

Tak v první řadě určitě postup do MSFL. Tehdy jsme v divizi neměli konkurenci a suverénně postoupili. Je to historicky milník meziříčského fotbalu. A potom sezóna 2017/2018 v MSFL, kdy jsme skončili na 2. místě a do posledních kol se přetahovali s Prostějovem o postup do 2.ligy. To jsou takové nejvýraznější momenty.

Kdo tě tehdy do Velmezu přivedl, zvažoval si i jiné možnosti působení?

Byl jsem se tehdy podívat na bráchu, který hrál v Jihlavě za juniorku a potkal jsem se tam s Honzou Šimáčkem. Já zrovna skončil v Německu a chtěl jsem zpátky do Česka. Zavolal jsem mu a on mě odkázal na pana Smejkala. Ten mě pozval na přátelsky zápas a prakticky hned po něm jsme se domluvili na mém působení.

Jsi mistrem Evropy v malé kopané, jak na tento úspěch vzpomínáš?

Reprezentovat Českou republiku je vždy velká čest a moc si toho vážím. Natož, když se povede vyhrát ME, je to zážitek na který nikdy nezapomenu.

Působil si i v zahraničí, konkrétně v německém klubu Malchower SV 90, jak toto působení hodnotíš?

Z působení v německém Malchoweru mam smíšené pocity. První půlrok hodnotím rozhodně kladně. Výsledkově se nám dařilo, takže panovala velká spokojenost. Byl jsem tam společně s kamarádem z Jihlavy, což je vždy lepší, když jdete úplně do cizího prostředí. Dostali jsme byt, auto a veškeré náklady za nás hradil klub. Navíc nám umožňovali jezdit celkem pravidelně domů, i když jsme to měli přes 600 km. Bohužel, druhy půlrok nebyl podle představ. Kolega, s kterým jsem jezdil, v den odjezdu rozvázal smlouvu a tudíž jsem zůstal sám. Navíc po 4. kole odvolali trenéra a já věděl, že tady už nechci byt. Nějak jsme dohráli zbytek sezóny a tím pro mě angažmá v Německu skončilo. Rozhodně cenná zkušenost do života.

Co bys vzkázal fanouškům FC VM?

Chtěl bych je pozvat na následující dvě domácí utkání, zejména na derby s Vrchovinou, kde budeme potřebovat jejich podporu. Cely tým děkuje za jejich přízeň.